. Satanath Records

Reviews: 029GD

< Обратно к релизу / Back to page

Hallucinogens alter perceptions, thoughts, and moods by interfering with normal brain chemistry interactions, creating sensations and visions that may seem real though they are not — or perhaps instead revealing aspects of true reality that are hidden by the illusions of daily life. But the ingestion of hallucinogenic drugs and plant extracts isn’t the only way to become disconnected from your body and from what passes for reality, and to become more susceptible to visions. You could, for example, just listen to the music of Abigorum.

 

Abigorum is the name of a project from Saint Petersburg, Russia, that produces alchemical reactions using ingredients drawn from ambient music, black metal, and doom. It’s the creation of Aleksey Korolyov, who is also the label boss of Satanath Records and the founder of the ambient formation Satanath. Abigorum’s newest output, which is set for release on November 6th, is a split named Spectral Shadows with the long-running Australian project Striborg, whose music has evolved over time and now merits the label “blackwave”. From that split we present the premiere of “The Darkness of Aeon“.

 

 

 

 

 

 

 

The song spawned those opening reflections about hallucinogens because nothing about the music seems quite real, and because it has the capacity to trigger the imagination, creating visions that might prove to be unnerving or numinous, depending on what you’re bringing to the experience.

 

The drum rhythms alternate from feverish to neck-snapping, from what could pass for the hyper-fast whump of helicopter rotors and a more measured snare pattern to blazing blast-beat fusillades. Across these changing rhythms the whirring riffs and ambient sounds move in waves, a dense miasma of whining and warping sound that engulfs the senses, pierced by the frenzy of flickering leads.

 

Abigorum is a solo project, but for Abigorum’s side of this split Abstrusus from the Belgian black metal band Absolutus added his voice — and the vocals on this song manifest as a convocation of demons through the interchange and layering of distorted bestial growls, ghastly howls, and ghostly spoken words.

 

The combined effect of these ingredients is an experience that rushes the blood in the veins, chills the skin, and alters perceptions. Listen loud, and in the dark.

 

 

 

Spectral Shadows will be released in a jewel-case CD edition with a 6-page booklet by GrimmDistribution (Ukraine) and Death Portal Studio (USA). It includes four tracks by Abigorum and one long performance by Striborg, a shortened rehearsal for a an hour-long piece that was later performed live with members of The Australian Art Orchestra to coincide with Ryoji Ikeda’s Spectra light installation at Mona. The cover art was created by Depravarts.

 

Below, we’ve included streams of “The Darkness of Aeon”, another Abigorum track named “Orpheus Dreams” (dedicated to William Berger (Prison Tatt Records), who passed away in 2017), and Striborg’s rehearsal performance of “Spktr“.

 

https://www.nocleansinging.com/2018/10/22/an-ncs-premiere-abigorum-the-darkness-of-aeon/

 

I almost never find myself at a loss for words. However, that’s exactly where I find myself when trying to figure out where to start trying to talk about Abigorum. The solo project of Satanath Records boss Aleksey Korolyov, he describes the music as black/ambient/doom metal. However, that doesn’t even come close to describing the unearthly, industrial-fueled nightmare-scapes that he and guest vocalist Abstrusus from Belgian black metal band Absolutus have conjured up on their half of Spectral Shadows, their forthcoming split with Sin Nanna’s now ‘Blackwave’ project Striborg.

 

Since ‘damn…I have no clue how to describe this’ really doesn’t work in a track premiere, this equation might do the trick:

 

[dark ambient] + [industrial drum programming a la Anaal Nathrakh] + [hallucinogenic black/death riffs similar to the more overtly druggy Mystískaos collective projects] + [eerie, monotone vocals reminiscent of a band like Emptiness] + [other random what-the-fuckery] = Abigorum.

 

Yeah…it’s far from perfect. Unlike his previous releases, there are relatively few moments on Spectral Shadows that reach Anaal Nathrakh-level blasting. That last bit is something of a cop-out as well, but it’s impossible to account for every variable in these songs. For example, “Vortex Cathedral’s Shadow,” which we’re premiering here today, starts off with a drum loop that sounds like it was programmed specifically for belly dancing. Then when the song proper kicks in, it’s a bit like that hypothetical belly dancer peeled off her face to reveal that she’s actually some kind of lizard-human hybrid who then spits a toxin that leaves you paralyzed, unable to anything but watch as she slowly cuts off, grills, and devours strips of your flesh. Or something. Anyway…my point is that this some seriously fucking unsettling music.

 

https://www.indymetalvault.com/2018/10/30/track-premiere-abigorum-vortex-cathedrals-shadow/

 

This  is  a  review  of  a  split  album  between  Russia's  Abigorum  and  Australia's  Striborg  called  "Spectral  Shadows"  which  was  released  as  a  joint  effort  between  Grimm  Distribution  and  Death  Portal  Studio  and  we  will  start  off  the  review  with  Abigorum  who  returns  with  his  mixture  of  black,  doom  metal  and  ambient.

 

  His  side  of  the  split  starts  out  with  some  drum  beats  and  soundscapes  before  going  into  a  very  fast  and  raw  musical  direction  which  also  uses  a  great  amount  of  tremolo  picking  and  blast  beats  along  with  the  vocals  being  mostly  grim  black  metal  screams  as  well  as  the  solos  and  leads  being  done  in  a  very  melodic  style.

 

  Throughout  his  side  of  the  recording  you  can  also  hear  a  great  mixture  of  slow,  mid  paced  and  fast  parts  while  some  of  his  tracks  are  very  long and  epic  in  length  along  with  some  spoken  word  parts  also  being  used  briefly  as  well  as  some  tracks  also  adding  in  elements  of  ambient  and  doom  metal  and  a  couple  of  tracks  are  very  long  and  epic  in  length.

 

  On  this  recording  Abigorum  remains  true  to  his  mixture  of  black,  doom  metal  and  ambient,  the  production  sounds  very  dark  while  the  lyrics  cover  enlightenment,  cosmos  and  death  themes.

 

  In  my  opinion  this  is  another  great  sounding  recording  from  Abigorum  and  if  you  are  a  fan  of  black,  doom  metal  and  ambient,  you  should  check  out  his  side  of  the  split.  RECOMMENDED  TRACKS  INCLUDE  "The  Darkness  Of  Aeon"  and  "Orpheus  Dream".

 

  Next  up is  Striborg  who  moves  away  from  black  metal  to  create  more  of  a  mixture  of  ambient  and  electronic  music.

 

  His  side  of  the  split  starts  out with  some  electronic  music  elements  along  with  some  ambient  style  synths  a  few  seconds  later  along  with  the  track  being  33  minutes  in  length  as  well  as  all  of the  music  being  instrumental  and  as  the  track  progresses  a  small  amount  of   power  electronics  are  added  into  the  music.

 

  On  this  recording  Striborg  moves  away  from  black  metal  to  create  more  of  a  mixture  of  ambient  and  electronic  music  while  also  keeping  everything  instrumental  and  the  production  sounds  very  dark.

 

  In  my  opinion  this  is  another  great  sounding  recording  from  Striborg  and  while  some  black  metal  fans  might  not  enjoy  the  newer  direction,  I  can  see  this  winning  fans  from  underground  electronic  music  and  ambient.

 

  In  conclusion  I  feel  this  is  a  very  great  sounding  split  and  I  would  recommend  it  to  all  fans  of  black,  doom  metal,  ambient  and  electronic  music.

 

http://occultblackmetalzine.blogspot.com/2019/01/abigorumstriborgspectral-shadowsgrimm.html

 

Interessante split per far conoscere un paio di realtà del panorama black sotterraneo… I russi Abigorum sono il prototipo del gruppo black underground. Non hanno mai pubblicato nulla se non demo, raccolte e split eppure sono in giro da ormai sette anni. Quattro tracce marce e fatiscenti, dove il black viene rappresentato nella sua componente seminale, minimale e oscenamente malefica. Nulla da recriminare a questi ragazzi, portano avanti il verbo nero senza curarsi di stupidaggini commerciali o altro. La loro è musica vera, suonata veramente, sentita e sputata fuori come un dente marcio in gangrena. Paradossalmente il secondo gruppo sembra messo in secondo piano dalla presenza di una sola traccia, ma ricordiamoci che questo progetto solista di Sin Nanna è in giro da più di venti anni e ha una discografia sterminata! Il prolifico artista si presenta qui per la verità con un pezzo piuttosto scialbo che sa di riempitivo, un strano amalgama di suoni sintetici e ritmati che se non fosse per la sua stravaganza passerebbe subito nel dimenticatoio, troppo lontano dai canoni del black in cui il resto del disco si colloca…

 

http://www.metalhead.it/?p=154469

 

Велика сила всемирной паутины – теперь совершенно легко и даже естественно российский проект Abigorum может записать и реализовать сплит с коллективом с другой стороны Земли (из Австралии) и в этом не будет ничего странного, диковинного и невероятного. Собственно, сие уже случилось в ноябре прошлого года, а сейчас нам представляется возможность оценить результат проделанной работы и послушать компакт, для которого первый проект отдал четыре своих трека, а второй – всего один, но зато очень длинный, и релиз это, скажу я, немного забегая вперёд, будет весьма непростой, а очень даже диковинный, странный и почти невероятный.

 

Abigorum, будучи детищем Алексея “Satanath” Королёва, который является главой одноимённого лейбла и продвигает одноимённый же нойзово-эмбиентый проект, имеет немалую дискографию, а помимо обычных номерных релизов в ней значатся в том числе и весьма необычные и  заслуживающие особого внимания работы наподобие коллаборации с американским проектом Cryostasium, которая увидела свет в виде очень симпатичного дигипака в 2016 году. Abigorum отличает эпохальный размах, неординарная фантазия и особое внимание к деталям, и всё это без труда можно проследить в том числе и в случае с актуальным сплитом.

 

Эксперименты в жанре чёрной литургии были продолжены Алексеем Королёвым, и современный материал Abigorum звучит всё так же свежо, новаторски и нестандартно, совмещая в себе не только элементы блэка, дума и эмбиента, но и прогрессивные, ритуальные и чуть ли не трип-хоповые вставки, благодаря которым треки проекта выглядят очень необычно и таинственно. Алексей заручился помощью приглашённого вокалиста по имени Abstrusus, и его демонический голос отлично дополнил авангардные музыкальные решения мастермайнда Abigorum, приведя всё к единому и непротиворечивому чёрному балансу.

 

Не случайно на обложке присутствуют скелеты с трубами – по своему звучанию рецензируемый сплит на самом деле напоминает некий апокалиптический манифест, а мне невольно вспомнилась хулиганская идея Стругацких по поводу того, что бы могло произойти, если бы в нашем мире вдруг кому-то стала доступна партитура труб Страшного Суда. Атональности на грани какофонии, электронные фишки, традиционные блэковые стандарты и экспериментальные гармонии сочетаются в треках Abigorum совершенно непредсказуемым образом, и чувство, что автор держит в своих руках сам хаос, на самом деле не покидает при прослушивании ни на миг.

 

В текстах богато рассыпаны философские, гностические и эзотерические термины, оккультные прокламации и зашифрованные послания, а эманации Бога, София (которая Премудрость Божия), солипсизм, интеллигибельность и туманная категоричность орфиков сплетаются здесь в странном и парадоксальном танце. “Будь моим афоризмом, будь моим храмом, будь моим собором из плоти и крови….будь моей рукой, будь моим проводником, будь моим отражением!...” – взывает Abigorum, вызывая в памяти ночные мистерии Соловьёва и его запутанные эротические отношения с сущностью, в которой он видел и признавал ту самую Софию, почитаемую некоторыми мистиками четвёртой божественной ипостасью.

 

Апеллируя к наследию Pan.Thy.Monium, Arcturus, Septic Flesh и Nocturnus, Королёв создаёт мрачные гротескные сюиты, в которых зияет такая космическая чернота, что поневоле вспоминаются слова Ницше о том, что если долго смотреть в бездну, наступит время, когда бездна тоже посмотрит на тебя. Чувствуется, что коллаборация 2016 года стала для Abigorum поворотным моментом, после чего деятельность проекта стала насквозь экспериментальной и трайбово-мистической, хотя четыре современных трека звучат всего лишь как краткое демо, небольшой скетч и делать какие-то глобальные выводы здесь на самом деле очень сложно.

 

Композиция авторства австралийского one-man-проекта Striborg отличается повышенной медитативностью и разворачивается на фоне равномерно-гипнотических электронных пульсаций, которым вторят всё те же величественные трубы Апокалипсиса. Напоминает всё это диковатую эсхатологическую дискотеку, которая по мере продвижения по своему хронометражу всемерно усиливается, набирает скорость и полностью завладевает сознанием. Материал австралийца не отличается большим разнообразием, вокальных дорожек не содержит вовсе, однако его влияние на ментальные процессы и эмоциональное состояние на самом деле трудно переоценить, хотя описывать совершенно бессмысленно: такое нужно только слушать.

 

Мне показалось, что материала на диске катастрофически мало по длительности, и я был невероятно удивлён, когда увидел, что на самом деле хронометраж пластинки составляет без малого час. Такой гипнотический материал настолько глубоко проникает в сознание своими лазерами-лучами, что время начинает восприниматься совершенно иначе, а окружающий мир теряет чёткость своих очертаний и уступает место болезненным, седуктивно-абстрактным видениям. Для рядовых слушателей содержимое актуального релиза вероятнее всего будет слишком сложным и экспериментальным, а потому адресовать “Spectral Shadows” стоит исключительно любителям музыкальных редкостей и искателям необычного в мире звука, а также мистикам-индивидуалистам, не чуждым тяжёлой, альтернативной и некоммерческой музыки.

 

http://astartaview.ru/abigorum-striborg-spectral-shadows/

 

Tremenda sorpresa me he llevado con el Split entre ABIGORUM y STRIBORG que me llegó hace unas semanas. Editado por GRIMM DISTRIBUTION y DEATH PORTAL STUDIO, y con un minutaje de casi una hora de duración, estamos ante un triposo viaje alucinógeno de Black Doom Industrial en el caso de los primeros, y un explosivo tour de force de Coldwave y electrónica Lo Fi en los segundos.

 

Spectral Shadows, que así se llama el Split, se abre con 5 cortes de los rusos ABIGORUM formados por Aleksey Korolev (pope de SATANATH RECORDS) en todos los instrumentos excepto un tal Abstrusus que colabora a las voces. Lo curioso es que la parte de ABIGORUM va de menos experimentación a una total inmersión en el Ambient que hace que el tema de STRIBORG enlace a la perfección.

 

"The Darkness of Aeons" abre el cotarro con una fiera violencia fruto de mezclar a unos LIMBONIC ART con elementos industriales. Rápida, cortante y con atisbos Doom, es un caos sonoro considerable. Batería versátil (aunque monolítica), contundente y con un tempo rapidísimo, guitarras frías como el hielo rozando lo marcial y las vocalizaciones insalubres de Abstrusus. No puedo quitarme de la cabeza comparar este corte con los dioses underground canadienses ZARAZA, más Doom en su propuesta pero podridos hasta la médula también, y algo del sinfonismo Black de EMPEROR o ARCTURUS.

 

Donde más evidentes se hacen los elementos ambientales de eso que llaman Blackwave es en el segundo "Vortex Cathedral´s Shadow". Tribal y machacón en sus base rítmica cuasi Techno, se va abriendo paso como un bisturí una procesada línea de guitarra sobre la que reposan las vocalizaciones más melódicas de las voces, con un timbre de voz cercano a Sakis de ROTTING CHRIST en sus experimentaciones más electrónicas de allá por el año 2000.

 

Me encanta este tema... la melodía enfermiza de la guitarra parece transcurrir en un plano irreal que se desarrolla en otro tiempo y el conjunto tiene algo de.... no sé, de Sumerio, Mesopotámico o qué diablos sé yo.

 

"Orpheus Dreams" baja ya a terrenos de electrónica pura y dura salvo por las percusiones que tienen nuevamente aires marciales rozando el Dark Ambient y el Black Industrial al estilo de lo que hacen GNAW THEIR TONGUES y otros proyectos de CRUCIAL BLAST o lo que es lo mismo, un jarabe emético a base de sangre coagulada y azufre en terrones.

 

Más abstracta y "cibernética" es "Striborgum", homenaje ante sala de lo que está por llegar con STRIBORG. Un corte despiadado de Cyberblack Metal o algo así que parece venir de otro mundo y que mezcla a la perfección lo orgánico de la batería con lo industrial del resto de instrumentos.

 

STRIBORG, leyenda Australiana activo desde los 90, ha ido mutando su sonido desde el Black Metal a la Coldwave y su "Spktr" es una insana muestra de cómo 30 minutos pueden dragarte el alma como un agujero negro. Baja fidelidad a raudales, escasos cambios de ritmo y un pétreo ambiente nihilista que sobrevuela un corte que posteriormente se tocaría en vivo en el Live At Mona con miembros de la Australian Art Orchestra coincidiendo con un espectáculo de luces de RYOJI IKEDA.

 

Pulsátil, mimimalista... en sí es como una versión futurista de la Dungeon Music que puede desesperar a no iniciados en el género. A mí me ha parecido una fantástica muestra de cómo convertir mi cerebro en titanio fundido. Soberbio. Tiene que ser glorioso escuchar este tema con las aportaciones que hicieron  con el clarinte bajo, el guzheng, el violín eléctrico y la trompeta.

 

https://lamuerteteniaunblog.blogspot.com/2019/05/abigorum-striborg-spectral-shadows.html

 

SURPRISE!!!

 

…hope I didn’t scare you. But please continue reading – consider it a warning – for this split might scare you off for sure!

 

Well, I almost came spontaneously in my pants when I saw this: a split in between Abigorum and Striborg, two of my most beloved one-man armies that come from some weird untouchable dimension of aural frenzy and sonic madness. Abigorum and Striborg joining forces; this will be a mind-trespassing experience for sure. And believe me: it is, even though it might be not exactly what you might have in mind.

 

Spectral Shadows gets released via GrimmDistribution, one of the labels that are run by Aleksey Korolyov, the guy behind Abigorum (and also involved with Satanath and Taiga, for example), in collaboration with Colorado-based Death Portal Studio. The compact disc, released in an edition of 500 copies, comes with a six-page three-folded booklet, including Abigorum’s lyrics (in English) and fine Giger-alike cover artwork by Depravarts.

 

The split starts with four pieces by Abigorum (there are some reviews for former Abigorum recordings available on Concreteweb; just enter the project’s name in the ‘search’ tab to read them, if interested), one of the outfits by the sympathetic Satanath Records / GrimmDistribution / Symbol Of Domination Productions owner Aleksey. The songs were written by Aleksey and all instruments were done by the guy himself, with guest assistance on the vocals by Abstrusus from Absolutus.

 

Abigorum’s part opens with The Darkness Of Aeon, which starts quite hyper-kinetic and frenzy: fast electronic beating and ultra-energetic pulses. Soon it turns into a strange form of extra-terrestrial Black Metal with blasting drum salvos (programmed?), many hypnotic string melodies, bizarre, mechanic voices and mind-blowing synths. The track varies a lot in structure and speed, and despite a primal performance, it is fully-layered and permanently teasing and captivating. It is hard to fully describe this material – the simplicity versus the complexity are so subtly mingled, you see – but in some way it reminds me of Italian Metraton and their unique EP Armies Of Darkness Unite! (which is a cult-classic to my opinion). Vortex Cathedral’s Shadow is at least as bizarre, with initially that Arab-Oriental approach, soon after joined by experimental sounds and samples. Suddenly, after about one minute, things change once more, evolving towards a mesmerizing dronescape. It is like some mixture of hypnotising Ambient Drone, morbid Doom and ritual Black Metal, yet from a mostly unique spectrum. I deeply adore this piece with its multi-layered levels, I really do… The third track, Orpheus Dreams, is the longest one (07:30), and it starts quite horrifying, I think. The astral elements from the introduction continue when the guitars join, and that combination results in something breath-taking, even paralysing and asphyxiating in atmosphere. The slow drum beats, little martial in execution, create that touch of ritualistic elegance in a hypnotic manner, and so do the many ‘hidden’ elements (like the whispered voices, the psychedelic synth additions, and so on). Eventually, it all ends with kinetic frenzy and psychotropic madness, both disturbing and elegant. Striborgum finally is like a tribute to Striborg indeed, I guess (or is that title a coincidence?), and despite a short length (this piece last for just three minutes and a half) there is so much to experience: shamanistic meditative tranquillity versus hyper-energetic electronica, dreamlike ambience versus obscure and funereal metalized bleakness; it’s all gathered into this strange yet unique composition.

 

Well, once again this Abigorum recording differs from the former ones, yet with a characteristic approach in concept and approach. There is a lot of variation, yet here too with a cohesive goal and a linear approach. It does sound chaotic for sure, yet that strengthens the elegance of this unique project for sure.

 

Striborg are like a ‘legendary’ act from Tasmania, and Satanath Records recently re-released some older recordings (also reviewed by undersigned, so go for it!), meaning that this co-operative album is more than a coincidental collaboration. Anyway, Sin Nanna normally, or at least in the past, brings something that balances over towards raw and primal mysterious, Doom-laden Black Metal or rather dark-edged Ambient-alike soundscapes, with an evolution into a differentiated DSBM-alike direction. Here, however, you will experience something quite controversial. On Spectral Shadows, Striborg contributes with Spktr, and more specifically a short (no, not that short actually, for it clocks more than half an hour!) excerpt from the original ‘song’ (yeah, what’s in a word…). Initially, Spktr was created for a live installation with Ryoji Ikeda and his Spectra Light Installation (for a Mona performance; there will be another upcoming event in the future too, by the way). Four days on a row, Striborg performed this composition live, during a one-hour session, and with additional live instrumentation (e.g. bass clarinet, trumpet, electric violin and Guzheng [an old Chinese plucked string instrument], performed by the Australian Art Orchestra – this collaboration does not go for this release!). On this split, you’ll experience a shortened rehearsal version, which was, as demo-recording, released via digital sources (cf. the project’s Bandcamp-page) shortly before this official split-release. It follows the trend once set via stuff like Instrumental Trans-Communication or Blackwave, yet with a specific progression.

 

Sin Nanna did baptise this trend as Blackwave, being an evolved derivative of Darkwave. The last recordings indeed could be labelled this way, if you want to, and each source of ‘Metal’ has completely eliminated. Spktr however goes further than this. I would rather call it a mixture of Techno Music, Electronica (with more than just some coincidental references to the EBM [Electronic Body Music] scene) and Darkwave. The whole also incorporates elements from genres like Coldwave, IDM and Dark Electro, and even Dungeon Synth and Dark Ambient. Being ‘composed & recorded in a state of vertigo due to head trauma after a ladder incident’ (Hell yeah!) in one take (no overdubs), it is sort of intoxicating, especially during several excerpts. After almost eight minutes, things get nastier, when the speed turns up. Besides the energetic electronic beats, the background gets darkened by colourless yet dreamlike synth lines with that characteristic ‘wave’ attitude, joined by impetuous devices, vehement drum programming and spacelike sounds. At thirteen minutes, dissection also reveals elements from Experimental Noise Music and Spacebient / Psybient (believe me: it does exist!), when the harsh beating fades away (for a while), penetrating the listener’s brain with druggy sounds and a hallucinative sonic spectrum. At twenty-one minutes, the electronic beats reappear, less ‘Techno’ than in the beginning and much more Gabber / Speedcore-alike, even Dub-Step-injected for some evident reason.

 

It is not a question whether you like Electronic Music or not. I adored the entire discography of Striborg when performing Black Metal in general, yet I did not dislike the latest Blackwave albums either. This material is, once again, a next step, another trans-dimensional level within their career, but it surely has that flair that might attract (and repel at the same time).

 

Spectral Shadows is not recommendable in case of narrow-mindedness or a limited view on Aural Art. If you like Pop Music, you better [self-censorship]. But with an open-minded attitude, this unique split will offer sonic pleasure and, at the same time, mental lability. And that’s what it is all about, is it not. No, seriously, I think that both solo-projects on this split surprise once more with their creative, experimental and explorative nature, and that’s way more important than blindly following trends or creating pathetically conventional Music.

 

http://www.concreteweb.be/reviews/abigorum-striborg

 

 

VERDIKT: Spectral Shadows je splitko stejně přitažlivé jako odpudivé. Pro neortodoxní fans černočerné hudby, hluku a atmosféry bezmála povinnost, pro ostatní dobrý tip vyzkoušet sondy do niter méně známých, ale neméně objevných umělců.

Prostřednictvím Satanath Records se mi do rukou dostalo i skvělé split album ruských temných podivínů Abigorum a Striborg. Zatímco Abigorum s metalovou scénou jakés takés spojení ještě má, Striborg blackmetalově ambientní minulost nechali zdárně za sebou a servírují elektronicky studené zlo. Zdánlivě nesourodou dvojici interpretů pojí nejen vydavatelství GrimmDistribution a Death Portal Studio či distributor Satanath Records, ale misantropická odlidštěnost, nepřístupnost a osobitý sound.

 

 

 

Začněme u té „normálnější“ z dvojice, blackově zadoomaných Abigorum, mixujících temný metal s ambientem. Mluvím v množném čísle, ale ještě toto splitko nahrál Alexey Korolev sám s vokalistou říkajícím si Abstrusus. Po svém přemístění do Německa se obklopil zpívajícím kytaristou a basačkou. V červnu jim vyšla deska nová Exaltatus Mechanism a určitě stojí za velkou pozornost. Nyní se ovšem vraťme ke Spectral Shadows. Takřka hodinová nahrávka je rozdělena na půl mezi čtyři démonická zla od Abigorum a jednu dlouhou tucanici od Striborg.

 

 

 

Abigorum sází na surovou řezbu promísenou tvrdými beaty a noisově hlučný bordel. Skladby jsou na první pohled poháněny automatem, aniž by se někdo snažil o jeho pestrost. Kytary jsou stejně jako mrtvolný sípot vskutku ohavné. Avšak stylově zábavné. Salvy vzteku jsou narušovány výkřiky či deklamováním. Chvílemi si při poslechu Abigorum vzpomenu na Blut Aus Nord, jindy na skorojmenovce Abigor, ale také mi občas do uší prásknou devadesátkoví Samael… Atd. Ano, vzpomenout si lze na cokoliv, ale důležité je, zda jsou skladby dobré či nikoliv. Podle mě jsou skvělé. Jsou kontroverzní, nejsou pro každého a je znát, že tvůrce se do svého díla ponořil pěkně hluboko a vztekle.

 

 

 

 

 

 

U Striborg mám problém daleko větší. Půlhodinová syntezátorová jízda mi dala pěkně zabrat. Sin Nanna jakožto jediný člen Striborg je temná osobnost, která nedá nic zadarmo. Po čtvrt hodině nihilistického tepání jsem chtěl svůj ponor vzdát. Cestu ke Striborg mi kupodivu nastínilo nové album Leave the World Behind, které není tolik uzavřené. Není ani instrumentální jako Spktr, dá se tedy chytnout určitých berliček, byť se stále jedná o pěknou hnusárnu. Představte si hodně nasraného Mortiise na jednom tahu s Ministry a Vindsvalem. Stejně podmanivé jako odpudivé. Až jsem si tedy oblíbil současné Striborg, mohl jsem se vrátit k šílenému splitku a zkusit se dostat na kobylku i Spktr. Ta je opravdu monotónní a zdánlivě o ničem. O ničem se ale může zdát fandovi klasických nástrojů a běžně zaranžovaných kompozic. Ani milovníkovi moderní elektroniky nebude tahle zastaralá, ve své podstatě nepříjemná tucanice po chuti. Zde je dobré se na všechno vykašlat, nepouštět si to přes den, ale „klišoidně“ v noci, kdybych hulil, byla by to také cesta. Heh! Ne, nedá se psát slohová práce o tom, co je slyšet. Srdce i fantazie si odskočí do jiného vesmíru a návrat zpět je velice těžký.

 

 

 

 

 

 

Jak Abigorum, tak Striborg se společný kousek cesty vydařil a bezesporu se těm, kdo se vydal spolu s nimi, dostalo zajímavého výletu. Pro neortodoxní fans černočerné hudby, hluku a atmosféry bezmála povinnost, pro ostatní dobrý tip vyzkoušet sondy do niter méně známých, ale neméně objevných umělců.

 

http://www.echoes-zine.cz/recenze/abigorum-striborg-spectral-shadows

 

Так, внимательно... Abigorum на этом компакте представлен парой живых людей — Алекс Королев (Satanath) и приглашенным вокалистом Abstrusus из бельгийской black metal группы Absolutus, а также неизъяснимым количеством духов, которые витают внутри записи, насыщая ее просто инфернальным движем и бэкграундом. Может быть, это Abstrusus привлек их каким-то эзотерическим образом, может еще как-то получилось, НО в итоге имеем просто идеальный эмбиент-блэк-дум, гибельный, черный и к тому же насквозь похоронный. Это чудовище, брате, можете убедиться сами.

Все-таки думаю, - это была отличная идея - насчет приглашения вокалиста. Я так думаю, что Алекс, не ткнул в глобус, а потом в метал-архивы, дабы взять наугад кого. Уверен, что это было осознанное решение, и четко просчитанное... Абсолютус я никогда не слышал, но теперь могу сказать, что к толике его творчества причастился. Для блэк-дума Abstrusus - это совершенный вокалист, который решает и агрессивные задачи с мощью и мизантропическим посылом, мидтемповая его подача полна яда — литровыми банками наливает, а когда он уходит в низкий регистр, это полный капец другими буквами. Реал-диск или высшее качество рекомендуется. И я уверовал теперь, что группа Absolutus валит настоящее блэковое муЗЛО.

Насчет архитектуры четырех композиций Абигорума. Алекс дал сверхсложную быструю оккультную чернометаллическую атакующую дорожку The Darkness Of Aeon, эмбиенто-тяжко-экстатичную Vortex Cathedral's Shadow, эпически пустынную эмбиентальную Orpheus Dreams, и блэк металлический космический кибер-трэк Striborgum... как видите, название с намеком. Да и третья с намеком, но менее явным для непосвященных. Сильная работа, в которой я, конечно, отдаю приоритет первому армагеддону, но не могу отказать в сильных сторонах еще трех трэков.

The Darkness Of Aeon — открывает этот альбом, знаменуя экспансию темнейшего злонамерения в саму Вечность. Здесь хаос открывает свои двери, впуская столпотворение духов, и с сильнейшим чувством захлопывает их. Призраки в адском смятении беснуются, раздавая энергетические волны анархии... в виду того рогатые воины чистилища не нарадуются на порядок во вверенном учреждении.

Теперь про STRIBORG. Австралия - континент супер-металлической музыки, что я знаю из металла оттуда - а того немало, это все тотальный ураган и нестандарт. Стриборг - это культовый проект, которого около десяти лет назад прослушал четыре альбома, тогда и заценил STRIBORG за его полную отмороженность, полное включение в музыкальный процесс всего живого, что находится ближе 10 метров от колонок. Он рубил тру роу эмбиент блэк металл, наполненный по горлышко опасными эманациями зла, тления и притягательного безумия. Проект записал около четверти сотни полноформатов и к тому же немало сплитов и прочих артефактов.

К чему это я все? К тому, что STRIBORG, а это проект одного человека Sin Nanna , НЫНЕ исполняет Blackwave. Не скрою, отнёсся сначала скептически, когда повтыкал 30-минутную компо... но когда нормально включил ее, то...

То понял, что эта кибернетическая арт-пульсация не спроста.

Во-первых здесь прослеживается полная планомерность и злонамеренность, и я бы даже высказался —уверенная театрализация этого синтетического посыла. 2. Сильно помогут в восприятии дальние мрачные клавиши, которые как бы держат уровень трансовости (в смысле гипнотизма), но еще и поддерживают слушателя на плаву, дабы он не захлебнулся в кибернетических топях. И это вполне серьезно. Обратите внимание! Или одеть пробковые жилеты.

Кажется, Син Нанна полностью исчез и вновь реинкарнировался на этой планете Земля, может быть, хотя бы киборгом, не уверен. Это я к тому - кем представлен на этом компакте STRIBORG.

Совместный релиз с американской (US) конторой Death Portal Studio.

6-страничный буклет с шикарным фронтом, обязательно Pit-Art CD.

 

https://vk.com/wall216331265_3984

 

Satanath Records mainman Aleksey Korolyov drops another of his quirky electronic-infused industrial black metal efforts here, alongside long running Aussie one man bedroom black metal band Striborg, whose sound has…changed quite a bit.

 

We’d covered Korolyov’s Abigorum on the split with Cryostasium, and at least half of the four tracks he contributes here feel a bit less aimlessly ambient this time around (likely due to some guest vocals on said tracks).

 

Even so, it’s pretty laid back and far from the sort of atmospherics, dark anthemic bombast and/or driving “running in place madly without harmonic motion” quality associated with black metal…so don’t go thinking he’s moved on from ambient yet.

 

Striborg, whose Spiritual Catharsis and Mysterious Semblance we covered here has gone full on electronic…what?  Not dance, surely, but there’s nothing gothic, industrial or blackened about this.  Hell, it’s practically major key, it’s so un-dark.

 

Thankfully, he only drops one track…

 

Yeah, not sure what else to offer, here. You should already know whether this sounds good to you or not.

 

https://thirdeyecinema.wordpress.com/2019/05/24/join-us-for-a-jubilantly-judicious-yet-jocose-june-subsidiary-supplement/

 

 

My life is hard. I have to review a split album. I don’t want to. No, I am not serious. I am just joking. There is nothing hard at all with this split. You get two bands that compliment each other well. I am not that familiar with either although I know more of STRIBORG than I do of ABIGORUM. We get 4 ABIGORUM tracks and one STRIBORG. This is ambient black metal, if that says anything to you. ABIGORUM are the more black metal of the two but they do have an ambient aura to their music. STRIBORG is a strange beast that I haven’t really gotten down yet. And I feel that I won’t either after this encounter. A nice split it is though.

 

http://battlehelm.com/reviews/abigorum-striborg-spectral-shadows/

 

 

Two bands, Abigorum & Striborg have decided to release a split album entitled Spectral Shadows. It will not be the first time we write about Striborg, but it will be our first encounter with Russian act Abigorum. So what can we hear on this slit? We get four Abigorum and one Striborg tracks.

 

Both bands are playing what I would call an ambient doom & black metal, where Abigorum’ main focus is on black, while Striborg’ on ambient metal. Tracks, esp. one by Australia’s Striborg “SPKTR” are quite lengthy, epic and atmospheric.

 

Abigorum experiments a great deal here, but for the most parts his songs begun with a typical drum beats and beautiful ambient soundscapes before bursting into a fast and raw black metal. Great amount of tremolo picking goes very well with thunderous blast beats and mostly grim and screaming vocals. Although to times he uses a ‘spoken-word-vocals’. Meanwhile, most of the solos and leads are done in a very melodic style. Stand-out track in my opinion is “Orpheus Dream”.

 

When it comes to Striborg and his only track, aforementioned “SPKTR” is a mixture of ambient and electronic black metal. This is also the longest track off the album, clocking at app. 33 minutes?! The track starts slowly and with ambient style synths, but as it progresses it adds a small amount of repetitive electronic parts. The production of this track also sounds dark yet very fresh. Even though I feel as he’s moving away from black metal waters, I find this unique blend of Striborg’ music very fascinating. I guess this new direction will see him winning more fans from underground electronic and ambient music scene.

 

What really goes throughout this whole release is a great mixture of slow, mid-paced and fast parts, which serves the split well, in order to avoid the inevitable boredom. The production sounds very dark while the lyrical content covers the subjects of enlightenment, cosmos and death.

 

If you are a fan of black, doom metal and ambient, you should check this split.

 

https://www.metal-revolution.com/reviews/abigorum-striborg-spectral-shadows

 

Перед нами весьма любопытный релиз – совместная работа двух коллективов, которые делают блэк-метал, выходящий за привычные для уха творческие рамки. Или, наоборот, приблэковывают то, что не может быть экстремальным по определению. Мало того, оба коллектива, по сути, это всего два человека – некий Син Нанна из Тасмании и Алексей Королев, шеф лейбла Satanath, на котором данный сплит и вышел – ему, правда, сессионно помогал бельгийский вокалист Абструссус. Забегая вперед, скажу, что здесь есть, что послушать, однако специфичная музыка рассчитана на такого же специфичного меломана-гурмана, потому если вы таковой – может рецензию не читать, а сразу включать диск на полную громкость. Для остальных же попробую объяснить, что вас ждет.

Отечественный Abigorum представлен четыртьмя треками, в основе которых лежит синтетическая экстремальная музыка, чем-то напоминающая подход Astarium, но столь же на него и непохожая. Алексей попытался вдохнуть холодную и безжизненную энергию блэка в такой довольно специфичный, атмосферный и настроенческий стиль, как эмбиент, и полученный результат уже несколько лет успешно воплощает в музыку. Его часть сплита получилась предсказуемо по-своему интересной и как минимум достойной прослушивания, хотя бы за такой экспериментальный подход. По крайней мере, если вам интересно, как звучит блэк-метал, непохожий на типичное долбилово, сырое ли, техничное ли, то вам стоит с сабжем ознакомиться. В чем-то здесь воздается дань уважения теперь уже довольно древней видеоигре "Diablo", чей весьма атмосферный саундтрек местами и напоминает Abigorum – ну и, плюс какие-то свои фишки. Потрясти головой тут практически не удастся, но если спокойно посидеть и послушать в меру динамичный и злобный материал, то свою дозу удовольствия можно получить. В конце концов, эмбиент, даже в своей агрессивной форме, остается эмбиентом. А это все-таки музыка.

Австралийский проект Striborg представлен единственным треков, который длится полчаса. Согласно комментарию в буклете, это укороченная версия саундтрека для световой инсталляции Риоджи Икеды, который живьем исполнялся с участниками местного оркестра – нам же досталась репетиционная синтетическая версия. И это тот еще адок. Среднестатистический обыватель-меломан сказал бы так – я пропустил момент, когда всякое дерьмо стали называть «авангардом». И я в чем-то с ним согласен. Понятно, что высокое искусство не всегда подвластно адекватной, согласно автору, интерпретации, но перемазанный краской холст - это иногда просто перемазанный краской холст и больше ничего, не обольщайтесь. Здесь же получился получасовой синтетический и нойзовый поток сознания творца, которому, наверное, было, что сказать, но воспринимать результат тяжело, в том числе физически – в паре мест я бы сильно подрезал высокие частоты, ибо ушам было действительно больно. Убежавший в другую комнату кот со мной солидарен. Забавным был отрезок в середине, минут на 7, где кто-то как будто бы пытался завести упрямо не желавший слушаться пепелац – весьма кинематографично и образно. Самым ярким моментом в итоге стало окончание этого поучасового мучения. Можно было бы без большого вреда порезать его на части или вообще сократить на треть или половину, мне кажется, все от этого бы выиграли. Если вы думаете, что я слишком придираюсь, называя это произвольным потоком сознания, то просто примите как факт – за прошлый год Син Нанна выпустил еще три полноформатных альбома. Скорее всего, он пользуется услугами какого-то супер-пупер ПО, которое просто переводит в музыку его энцефалограммы.

Итоговая оценка не очень высокая, но в этом виноват чересчур шумный Striborg – к нашему соотечественнику у меня практически никаких претензий. Повторюсь, сплит весьма и весьма специфический, и найти слушателя, который будет ему на сто процентов рад, на мой скромный взгляд, будет непросто – уж очень разный в итоге материал его составляет. Те, кто оценят Abigorum, вряд ли дослушают до конца то, что после, и наоборот – тем, кто будет в восторге от Striborg, творчество Алексея Королева покажется слишком банальным и конформистским. Такой вот получился самоубийственный релиз.

 

http://headbanger.ru/reviews/album-4902

 

 

Кибернетический мир победил. Обложка с явным влиянием работ Гигера от Depravarts. К CD тиражом всего 500 экз. прилагается ещё и шестистраничный буклет с текстами Abigorum

 

Как-то так получается, что под НГ тянет на самый нечеловеческий блэк. Сегодня мы вам расскажем об интересном сплите двух блэковых one-man-band Abigorum и Striborg «Spectral Shadows». О такой колоритной личности как Striborg мы уже писали. Откроем вам наш небольшой секрет, - второй проект – Abigorum – это детище Алексея Королёва, главы лейбла Satanath Records – нашего главного поставщика самой прущей смертельной черняги в двух вселенных. Но не спешите с выводами об ангажированности паблика, ведь мы пишем о данном релизе лишь по причине его уникальности и полной отбитости от каких-то жанровых мерок. К тому же сплит вышел под вывеской дружественных Satanath’у Grimm Distribution.

 

«Spectral Shadows» - это судьбоносная встреча двух инопланетян, будто объединённых единым мотивом ненависти к человеческой музыке. Если первый трек ещё можно отнести к более или менее чистому (точнее – грязному в данном случае) блэку, то начиная со второго инъекция начинает действовать, и вы оказываетесь в мире смутных звуковых форм и туманных смыслов. Эта музыка – есть нечто Чужое по отношению к вашему пониманию музыки, это Крафтверк, лишенный очеловечивающей роботов индустриальной романтики, это глухой на металическом концерте, это инопланетный хищник, ползущий по гулким шахтам и отсекам в поисках пищи, это афтепати Триборга после победы в Мортал Комбат (не в его ли честь назван проект? да и название трека намекает).

 

Альбом начинается с сырого блэка «The Darkness Of Aeon» с жутким скримом приглашённого вокалиста Abstrusus, витающим среди руин древнего храма богам Хаоса подобно голодному призраку. Затем прямиком из засаленных коридоров брошенной психбольницы тяжёлым перестуком дождя по жести вползает дроун-эмбиентная «Vortex Cathedral's Shadow». «Orpheus Dreams» перехватывает эстафету безумия, формируя из скопища звуков – гитарного гудения, синтезаторных спецэффектов, деградирующих псевдоударных, загробного шёпота – уникальный ритуальный саундтрек, способный не только напугать, но и открыть двери в иное восприятие. «Striborgum» - начало триумфа кибернетической армии зла – но и это ещё музыка для людей и про людей. Но как только во владения входит истинный хозяин, венец человеческого творения и его палач «Spktr», мир меняется уже безвозвратно. Весь трек представляет собой медленное получасовое погружение в цифровой нойз процессоров этого существа, ускоренной эволюцией перестраивающих свои архитектуры от утилитарного следования трём законам робототехники к готовности покорения Вселенной. Уже через 10 минут плотность репликаций доходит до такого уровня, при котором всё живое становится лишь источником вещества для единого искусственного организма, не ограниченного в своей жизнедеятельности ничем.

 

Купить альбом можно и нужно здесь, благо его цифровая версия стоит всего один доллар, ну а любители «музыки, которую можно пощупать» за 10 баксов смогут купить CD с буклетом

 

https://vk.com/wall-50845529_7215

 

Video review.

 

https://www.youtube.com/watch?v=DVyI8Zs7ZHU

 

 

Abigorum has been known for open co-operation with other musician in the past. This time, Aleksey Korolyov (all instruments and music) had been supported by Abstrusus who performed guest vocals. Seems that the only black metal song in this album is The Darkness Of Aeon with fast drum-machine beats and maximum satan - very darkly transcended guitars and weird effects of synthesisers. Music is dark-alteration that separates you from reality in form of songs that sound abstractive,like in some version of hell on a lower level that has only existed in mind of their creators which is now a part of this album... Vocals and music in the song sound diversified and haunting which is always a good word to describe music of this band. This track is so oppressive and intense that it can draw you to places in your mind where you`d better do not want to be.

Three other tracks, basically follow the trial from the first one but unfortunately, those ones do not have leading guitar tracks which even do not sound metal. Guitars are treated as background and unless you like cold, electronic-ambient music variations, you should not have a problem to dig these creepy songs too.

I am glad that Abigorum did  music differently, again, however, would be better if they kept it metal for possibly all the time.

 

 

 

http://monarchmagazine.weebly.com/abigorumstriborg-spectral-shadows-grimmdistributiondeath-portal-studio.html

 

Abigorum has been known for open co-operation with other musician in the past. This time, Aleksey Korolyov (all instruments and music) had been supported by Abstrusus who performed guest vocals. Seems that the only black metal song in this album is The Darkness Of Aeon with fast drum-machine beats and maximum satan - very darkly transcended guitars and weird effects of synthesisers. Music is dark-alteration that separates you from reality in form of songs that sound abstractive,like in some version of hell on a lower level that has only existed in mind of their creators which is now a part of this album... Vocals and music in the song sound diversified and haunting which is always a good word to describe music of this band. This track is so oppressive and intense that it can draw you to places in your mind where you`d better do not want to be.

Three other tracks, basically follow the trial from the first one but unfortunately, those ones do not have leading guitar tracks which even do not sound metal. Guitars are treated as background and unless you like cold, electronic-ambient music variations, you should not have a problem to dig these creepy songs too.

I am glad that Abigorum did  music differently, again, however, would be better if they kept it metal for possibly all the time.

 

Striborg is a music projection of Sin Nanna – play all. I have to write that I do not care about this song at all. I do not care that SPKTR is a rehearsal, a short version of the song that had been later played with additional instruments and members of Australian Orchestra. Then why it is not included to this release instead of this crap?

It`s electronic track, it`s boring and repetitive and it sounds like shooting Galaxians in vintage video games. The song must be a bad joke because I do not understand its purpose at all. If you decide to listen to it (don`t!), it will be killing you for longest 33 minutes of your life.

 

http://monarchmagazine.weebly.com/abigorumstriborg-spectral-shadows-grimmdistributiondeath-portal-studio.html