. Satanath Records

Reviews: SAT351

< Обратно к релизу / Back to page

Tишина (“Tishina” or “Silence”) is a new melodic doom/death project founded by Serbian musician Branislav Panić, known for his work in the blackened death metal band Bane. Under the banner of Tишина, he has drawn upon the influence of such bands as Saturnus, October Tide, Mourning Beloveth, and Doom:vs, among others, and the results are now captured on a debut album named Увод… (“Uvod…” or “Introduction…”), which was inspired mainly by a book of poems named Nad Vodama Aheronta by the Serbian author Predrag Rava.


Увод… will be co-released on May 30th by Satanath Records, Hypnotic Dirge Records, and The End Of Time Records. As that day fast approaches, we are now presenting a song from the album named “Јутро Последњег Дана” (Jutro Poslednjeg Dana), which is a remarkable amalgam of sensations, both spellbinding and hard-hitting.




The song creates a feeling of fiery splendor from the beginning, with big jolting grooves and a high-flying melody that darts and swirls, but shadows fall across the music when Panić‘s massive growl enters the fray. There’s still a darting and shining quality to the melody, but it begins to sound forlorn and beseeching, even though the music’s electrifying vibrancy is undiminished, and even though the lead guitar soars like a hawk made of light.


As forecast above, you’ll also discover that the song hits hard, thanks to thrusting bass lines and skull-cleaving drumwork. But it’s the song’s ringing melody and the variations on its theme that are likely to get stuck in the head most firmly. And, well, Panić‘s gargantuan growls will be hard to forget too.




The album seems to be another silver lining around the black cloud of the first pandemic year. It was originally written in 2020, and recorded the following year at various home studios before finally getting the proper treatment at HellSound Studio in the Czech Republic (2022) by Honza Kapak (Master’s Hammer, Bohemyst, ex-Avenger). It features fascinating cover art and logo created by Aleksandra Panić, and the lyrics come from the work of Predrag Rava.


Along with pre-order links, we’ve also included a stream of the previously released song “Две Црне Руже” (Dve Crne Ruze), which is a free download at Satanath‘s Bandcamp page for the album. You’ll find that stylistically it’s a kindred spirit to the song we’re premiering today. It proves to be thoroughly entrancing, though perhaps even more shadowed by sorrow and roiled by turmoil. It also features greater prominence for the bass and a sequence when the music’s intensity becomes disturbing in its turbulence.





Hailing from Serbia, and without any press information in their EPK, their Bandcamp page says that they were, “initially born as a side-project to explore the slower, deeper and more emotional side of music, we are a Doom/Death Metal project.” The album contains five tracks. “Из Мртвог Угла” opens the album. It’s an eight-minute beast, that begins with a slow, lumbering pace and thick guitars with some harmonies in them. Harsh vocals are the medium of choice. The melodies help to bring the Doomy sound out of the depths of Hell and into the light, but it’s a struggle. The landscapes that the band develops in this first song are rich and lush.


“Две Црне Руже” is little shorter, but still with some well-timed melodies to go along with the deep and dreary Doom sound. The harmonies in the chorus are almost hear-aching and you can feel his pain. “Утеха” is one-minute interlude of clean but solemn guitars. You can hear the band readying their energy for the next two strikes. “Јутро Последњег Дана” opens with some nifty guitar work and a powerful, heavy rhythm section. Harsh vocals rise above the burned out landscape of utter despair. It settles into a much darker sound around the half-way mark, but those melodies still brighten things up.


“Заувек” closes the album. It begins with some lead guitar parts and some slightly lighter tones, more akin to the Melodic Death Metal genre then Doom. An airy interlude connects the dots here and I like the approach in this song…it’s more melodic than the others. Overall, this was an enjoyable listen. Not knowing really anything about the band, I liked their Death and Doom sound. The five songs were stable in the aspect of their base, but it also sprinkles in some moments of melody. The melody helps to expand their sound and make it more dynamic. I sincerely hope this project continues on.




Branislav Panić, le membre fondateur du groupe Bane, nous présente son projet solo intitulé Tishina (Tишина) où il explore les sonorités du melodic doom metal et je peux dire que c’est vraiment réussi! Un album à surveiller pour les amateurs de musique mélancolique!




Heute gibt es mal wieder etwas "exotischeres", und zwar reden wir heute über das aktuelle Release der serbischen Band Tishina.

Doch bevor wir starten, möchte ich euch noch darauf hinweisen,  dass Uvod... am 30.05. released wird und unter vorbestellbar ist.

Aber wer steckt hinter Tishina?

Hierbei handelt es sich um ein 2020 ins Leben gerufenes Projekt von Branislav Panić den man von der Band Bane kennen kann.

Das Wort Tishina steht im serbischen für Stille.

Branislav ist für die Vocals und die grundsätzliche Musik zuständig,  die Drums stammen von Honza Kapak, die Lyrics von Predrag Rava.

Musikalisch kann man Tishina in Richtung Melodic Doom/Deathmetal zuordnen.

Das Artwork ist sehr speziell, und man kann es durchaus als künstlerisch bezeichnen, es ist verhältnismäßig minimalistisch gehalten und doch kann man sich darin verlieren. Klingt komisch aber sehts euch selbst an.

Was bekommen wir hier aber musikalisch?

Schleppend, Melodisch, Brutal, so lässt sich das Ganze relativ einfach zusammenfassen.

Doom wird hier ganz groß geschrieben,  es dröhnt an allen Ecken und Kanten, und das passt perfekt.

Was Branislav hier erschaffen hat, ist etwas ganz Großes,  dieser Mix der Musik kombiniert mit den brutalen Vocals macht richtig Spass.

Es gibt zwar hier und da Tempowechsel,  wer beim Terminus Deathmetal aber an Blastbeats und Uptempo denkt, nun, der sollte sich was Anderes in den Player legen.

Die Gesamtatmosphäre ist hier sehr düster, und zieht sich durch das komplette Werk.

Wenn wir uns Uvod... mal rein von der instrumentalen Seite anschauen, gibt es absolut nichts zu meckern.

Es passt alles von vorn bis hinten, der dröhnende Bass, die relativ tiefen Gitarren,  das schleppende Drumming, alles großartig.

Insgesamt gibts hier 6 Songs, einer davon ein recht kurzes Zwischenspiel von nichtmal einer Minute.




Today there is something more "exotic" again, and today we are talking about the current release of the Serbian band Tishina.

But before we start, I would like to point out that Uvod... is released on 30.05. and under is available for pre-order.

But who is behind Tishina?

This is a project launched in 2020 by Branislav Panić, who you may know from the band Bane.

The word Tishina means silence in Serbian.

Branislav is responsible for the vocals and the basic music, the drums are by Honza Kapak and the Lyrics are witten by Predrag Rava.

Musically, Tishina can be classified in the direction of melodic doom/death metal.

The artwork is very special and can definitely be described as artistic, it is kept relatively minimalist and yet you can get lost in it. Sounds weird but see for yourself.

But what do we get here musically?

Sluggish, melodic, brutal, that's how the whole thing can be summed up relatively easily.

Doom is writen large here, it roars at every nook and cranny, and that fits perfectly.

What Branislav has created here is something really big, this mix of music combined with the brutal vocals is really fun to listen to.

There are tempo changes here and there, but if you think of blast beats and uptempo when you hear the term Death Metal, you should put something else in your player.

The overall atmosphere here is very somber and runs through the entire work.

If we look at Uvod... purely from the instrumental side, there is absolutely nothing to complain about.

Everything fits from front to back, the booming bass, the relatively deep guitars, the sluggish drumming, all great.

Altogether there are 6 songs, one of them is a rather short interlude of less than a minute.






Video review.





Srb Branislav Panić (žijící v Kanadě) a Čech Honza Kapák (žijící v Česticích) se v minulosti potkali už několikrát, naposledy při práci na albu „Esoteric Formulae“ skupiny BANE, s kterou Honza nahrál i starší desku „Chaos, Darkness & Emptiness“ a sem tam vystupoval na koncertech, Branko na oplátku hostoval na nahrávce AVENGERU „Bohemian Dark Metal“. AVENGER je minulostí, BANE odpočívají, ale Branko nelení a vdechl život novému projektu, na kterém s ním participuje právě Honza. A nejedná se o black metal ani death metal, kterýmžto žánrům se srbský šikula v minulosti převážně věnoval, ale  nejpomalejší metalový subžánr.


ТИШИНА vychází z tradičních doommetalových kořenů devadesátých let – z dnešního pohledu možná retro, nicméně pro mě je doomové retro jinde, mnohem hlouběji v minulosti, u BLACK SABBATH, SAINT VITUS a TROUBLE, s nimiž nemá Brankův a Honzův projekt prakticky nic společného. Pokud chceme najít nějaké inspirační zdroje, tak hlavní mozek uvádí SATURNUS, OCTOBER TIDE či MOURNING BELOVETH a s tím se nedá nesouhlasit, tu a tam problesknou i stylotvůrci MY DYING BRIDE, místy i melodeathové vlivy.


Hned od začátku sází ТИШИНА na epické monumentální melodie, z kterých vystrkují růžky ostře nabroušené kytary, nicméně s nástupem vokálu se citelně ubírá noha z plynu a vše se zklidňuje, aby vyzněl hluboký pečlivě artikulovaný zpěv. Po ním kytary kouzlí a kouzlí, kouzlí i v pasážích bez vokálu a je to místy skutečná kytarová exhibice, kterou velmi citlivě doplňují pestře zahrané bicí a v minimalistických úsecích probublávající baskytara. Druhá půlka osmiminutové písně je doslova napěchovaná hitovými motivy, samozřejmě na poměry stylu, žádná selanka se nekoná.


Druhá „Две Црне Руже“ (uváděný „nepřeklad“ – „Dve Crne Ruze“ – vypadá strašně; Slované, kteří nevládnou cyrilicí, možná pochopí, ostatní nemají šanci) začíná veseleji, rozverné kytarové hrátky ale postupně nabírají překvapivý směr k alternativnímu/progresivnímu metalu/rocku, prim chvíli hraje baskytara, kytara jen tak dobarvuje dění, až s nástupem zpěvu se vrací chmurný metal, který připomíná severské doomaře, kteří si libují v přehledné stravitelnější formě žánru. Místy je to opět epické a honosné, vrcholné místo se nachází cca uprostřed písně, kde vše vygraduje, ale i zbytek songu nabízí pestrou a posluchačsky vstřícnou muziku, která nesklouzává k podbízivosti nebo lacinosti. Pro mě jsou „Dvě černé růže“ vrcholem alba, i díky zajímavým zvukům, u kterých si nejsem jistý, jestli jsou vyluzovány z kytary, nebo synťáků.


Nahrávku půlí krátká akustická instrumentálka, po které pokračuje podobně laděná hudba jako v první a druhé položce. Stále jde o jednu kytarovou eskapádu za druhou, místy s mohutnou podporou bicích, místy se naopak zvolní – nejen tempově, ale i výrazově. V ořezanějších momentech je celkem dobře rozumět zpěvu, což opět ocení jen ti, kteří chápou význam slovanských slov. Sem tam mám pocit, že Brankovi není cizí ani heavy metal, ale to jsou jen okamžiky, mnohem silněji rezonuje melodický death metal severského střihu, který je nejpatrnější v závěrečné „Заувек“.


I přes délku songů (dvakrát přes osm minut) se „Увод...“ nejeví jako zbytečně natahovaný, k dobrému dojmu přispívá nejen zmiňovaná pestrost a melodičnost, ale i rozumná celková cca půlhodinová hrací délka a samozřejmě taky parádní zvuk, který dali chlapi dohromady.


Zajímavý titulní motiv, jenž přináší spíš otázky než odpovědi, vytvořila Brankova manželka Aleksandra, texty jsou převzaty z básnické knihy Nad Vodama Aheronta, kterou napsal srbský autor Predrag Rava.




Branislav Panić je svoj meloblack bend Bane stavio na led do daljeg i sa Sicksenseom se uputio u osvajanje NU prostranstava koja mu nisu nepoznanica (Keychain). Usput je radio na svom melodoom projektu Tišina koji je došao kao grom iz vedra neba. Zvuk i atmosfera me vraćaju u neko davno vreme, ono srednjoškolsko u kome sam otkrivao tušta i tma bendova koji su stilski varirali od najopskurnije blekeraja do ultra-spore dumčine. Iako sam melodeath freak, slab sam na melanholični melodoom sa grovl vokalima. Još kada je pevanje na srpskom. Uh, uh, uh! Jedini minus ovom mini albumu je baš to: u pitanju je mini album, a čak ni duplo preslušavanje nije dovoljno da utoli žeđ…




Već više puta na ovim stranicama ponavljana, i možda već pomalo dosadna, sintagma da naša metal scena uglavnom počiva na plećima iskusnijih vukova i sa novim projektom pod nazivom Тишина dobija na potvrdi. Ime jeste novo, ali se iza njega krije prekaljeni metal ratnik Branislav Panić. Branislav je uglavnom najpoznatiji po svom bendu Bane koji prilično uspešno interpretira black/death zvuk u Dissection fazonu, ali čovek nikako nije limitiran u muzičkom ukusu što je preneo i na svoje bendove u kojima je tretirao brutal death ili nu metal, te je došao na red na još jednu strast pretočenu u realnost. Naime, Branislav je i sam veliki obožavalac melodičnog death/doom stila sa predstavnicima kao što su Saturnus, October Tide, stara Katatonia ili Paradise Lost, te je Тишина prvo otiskivanje Branislava u navedene vode.


Treba reći da je Branislav već nekoliko godina stanovnik Kanade, ali nikako nije raskinuo veze sa ovdašnjim podnebljem, što se vidi već pri prvom susretu sa ovim izdanjem. Ime benda, albuma i nazivi pesama su napisani ćirilicom što je za svaku pohvalu (doduše, ne znam kako će se strani slušaoci snaći sa ovim, ali to i nije naša stvar), a sav materijal i jeste otpevan na maternjem jeziku, što je možda malo teže razumeti jer su growl vokali jedini pristup, ali uz malo pažnje da se razaznati o čemu je reč.


Kada pričamo o muzičkom stilu, Branislav je apsolutno ispoštovao kanone podžanra koji je odabrao sa akcentom na duge, ponavljajuće razorne melodije koje ubacuju tmurno raspoloženje, one koje su započeli Paradise Lost, doveli do perfekcije Katatonia na ranim izdanjima, a danas tradiciju nastavljaju October Tide. Tempo je generalno sporiji kako to i dolikuje jednom doom/death izdanju, ali bez zalaženja u funeral rejone, dok s druge strane navedeni pasaži na gitari doprinose lakšem ulasku pesama u uho.


Originalnost materijala? Ruku na srce, nema ovde ništa što pre nismo čuli, ali sam ovaj stil je totalno zapostavljen u Srba te je veoma osvežavajuće dobiti ovako nešto iz naše kuhinje, dok potrebnu posebnost donosi korišćenje našeg jezika. Sam album traje nešto malo više od pola sata što je sasvim dostojno za prvo javljanje i ulazak u priču, a utisak upotpunjuje misteriozan omot koji se na neki svoj način uklapa u zvučnu sliku.




Za miks i mastering bio je zadužen čuveni Honza Kapák u svom Hellsound studiju (on je odsvirao i bubanj na albumu) gde leži i moja glavna zamerka, jer se prosto čuje da su glavni akteri došli iz black/death miljea. Nešto masivniji zvuk, posebno u postavci bubnja, bi po mom mišljenju više odgovarao onom što je prezentovano ovde.


Sve u svemu, na domaćoj doom sceni smo zaista krenuli da se krećemo u šarolikom smeru, i posle mini albuma projekta Wurmloch, Тишина daje novu boju paleti sporog zvuka na domaćim prostorima. Увод… jeste obećavajuće prvo javljanje i ostaje da vidimo kojom brzinom i kako će se priča razvijati dalje.




Serbian gothic doom act.


Raw death vomit vox over clean, highly melodic yet depressive if not funereal riffs and fills bring the better days of the Peaceville Three to mind, but this one’s actually much catchier than that implies.


Let yourself sway along to the sound of impending doom. Good stuff.




Canada based artist Tishina is out with the album "Uvod...", and metal is the style explored on this production. Doom metal is at the heart of this production, with slow paced compositions featuring solid guitar riffs as a prominent feature, while the more harsh vocals adds a touch of extreme metal to the proceedings. Rather more important is the constant use of gliding and flowing guitar harmony motifs used as undercurrents as well as overlays, adding a distinct melodic and atmospheric sheen to the proceedings here. Very occasional lapses into extreme metal territories is a part of the totality too, albeit not in any dominant manner. A production to seek out by those who enjoy a more melodic and atmospheric laden variety of doom metal lightly flavored with extreme metal elements.